Pasivizace kovu úzce souvisí s galvanickým pokovováním. Zvláštní požadavky na ošetření pro těžko pokovené materiály před pokovováním lze nalézt v mnoha knihách a příručkách. Většina důvodů, proč jsou tyto materiály obtížně deskové, úzce souvisí s jejich tupostí. Čtvrtá přednáška se krátce zabývala otázkou pasivace a aktivace. Tato přednáška bere v úvahu význam tohoto problému pro galvanické pokovování, a pak se zabývá podrobněji. Pasivace a aktivace jsou opačným chováním: pasivace způsobuje, že se elektrodový potenciál kovu posune v pozitivním směru, zatímco aktivace způsobí, že se posune v negativním směru. Měřením křivky potenciálu kovu v různých médiích lze určit pasivační a aktivační stav. Pasivation je proto, že pasivační vrstva (většinou oxidová vrstva) je tvořena na povrchu čistého kovu nebo slitiny. Po pokusu o odstranění pasivační vrstvy se čistý kov nebo slitina změní z pasivačního stavu do aktivovaného stavu. Během galvanické pokovování může být pokovovací vrstva uložena pouze na plně aktivovaný povrch, aby se získala dobrá spojovací síla a vzhled. Pokud je na povrchu pasivační vrstva, na jedné straně se vzdálenost mezi vrstvou pokovování a kovovými atomy základního tělesa zvětší a univerzální gravitace se sníží; na druhé straně není možné vytvořit kovovou vazbu mezi dvěma kovovými atomy.
Zda kov bude passivate nebo ne, souvisí se středními podmínkami, ale co je důležitější, závisí na povaze samotného kovu. V tomto ohledu lze porovnat velikost kovového "pasivského koeficientu": kov s větším pasivačním koeficientem se snadněji aktivuje a pasivační vrstva je hustší. Pasivační koeficient některých kovů je: titan, 2.44; hliník, 0,82; chrom, 0,74; beryllium, 0,73; molybden, 0,49; hořčík, O. 47; nikl, 0,37; vrták, 0,20; železo, 0,18; mangan, 0,13; zinek, 0,024; vápník, měď, olovo, cín, ~0,00. Titan je kov, který je snadno pasivated, zatímco vápník, měď, olovo, a cín nejsou snadno pasivated.
Přidáním určitého hmotnostního zlomku jednoho nebo více kovů s velkým pasivačním koeficientem ke kovu s nízkým pasivačním koeficientem pro vytvoření slitiny se snadno zvýší její pasivace, čímž se zlepší odolnost proti korozi. Například přidání více než 13% chromu do oceli se stává feritickou nebo martenzitickou nerezovou ocelí (např.3a 4Crl3); přidání více pasivovaného titanu, atd., se stává více korozivzdorné austenitické nerezové oceli, typické Je to non-feromagnetické lCrl8Ni9Ti nerezové oceli (obsahující 18% chrom, 9% niklu a malé množství titanu). Nerezová ocel obsahující molybden má lepší odolnost proti korozi kyseliny sírové. Odolnost proti korozi galvanicky zinku a niklu a dokonce i slitiny zinku a železa je mnohem lepší než odolnost galvanicky pokovené čistého zinku. Aby se nahradila pasivace šestimocného chromu zinkování, niklová sůl a kobaltová sůl se obvykle přidávají do současného trivalentního roztoku pasivizace chromu. Ačkoli tam bylo mnoho studií o chrom-free pasivace, jeho odolnost proti korozi není tak dobrý jako u chrom-obsahující pasivace. Někteří lidé si myslí, že nejslibnější pasivace bez chromu je použití titanových solí a kovů vzácných zemin, následované pasivací molybdatu. Na konci sedmdesátých let, autor viděl titanové sůl stříbro pasivace produkty pomocí titanyl sulfát jako hlavní sůl, která měla nejen vysokou bělost, ale také měl dobrou odolnost proti korozi; ale jeho nevýhodou bylo zajistit, aby titanové ionty byly ve vysokém valenčním stavu. Chcete-li přidat velké množství nestabilního peroxidu vodíku, nebyla podporována.